Fenomén jménem bořek šípek: Proč jeho odkaz stále žije
Víš, když se řekne bořek šípek, hned se mi vybaví ta neuvěřitelná kombinace skla, barev a úplně bláznivých tvarů. Hele, prostě si to představ: sedíš s přáteli u stolu, pijete dobré víno a ta sklenička, co držíš v ruce, nevypadá jako naprosto nic, co znáš z běžného obchodu. Je záměrně křivá, má naprosto nečekané výstupky, možná je i překvapivě těžká, ale paradoxně padne do ruky jako ulitá. To je přesně ten magický moment, kdy si uvědomíš, že design není jenom o tom, aby věci stroze fungovaly, ale hlavně aby tě bavily, provokovaly a vzbuzovaly emoce.
Mám k tomu i jednu hodně osobní historku. Nedávno jsem šel na Pražském hradě kolem těch jeho slavných upravených křesel a židlí. Uvědomil jsem si, jak moc tenhle člověk dokázal změnit vnímání oficiálních a strohých prostor. Z nudné kancelářské a trochu zamrzlé atmosféry udělal místo, kde to reálně žije a dýchá. Dneska, když už píšeme rok 2026 a všechno je takové přehnaně digitální, ploché a bezpečně minimalistické, mi ten jeho maximální, až opulentní přístup chybí čím dál víc. Říkal jsem si, že si o něm a jeho práci prostě musíme víc popovídat. Je to silný příběh o tom, jak se kluk z Prahy dostal až na úplný vrchol světového designu, jak pracoval pro prezidenty a proč jeho věci pořád vypadají, jako by právě teď spadly z nějaké barevnější planety. Takže si uvař kafe a pojďme společně mrknout na to, co za tím vším vlastně stojí a proč dává ohromný smysl ho znát.
Tohle totiž zdaleka není jen o nějakém kusu naleštěného skla na zaprášené poličce. Co tenhle chlap dělal, byl opravdový a čistý vizuální koncert. Jestli jsi někdy viděl jeho věci pěkně naživo, moc dobře víš, že to není nic pro milovníky chladného minimalismu a čistých bílých linek. Je to naprostá exploze radosti a emocí. On vlastně chytře vzal staré, velmi opulentní baroko, přidal do toho velký kousek moderny, občas přihodil asijské vlivy a vytvořil svébytný styl, kterému se dnes celosvětově říká neobaroko. A obrovská hodnota jeho práce spočívá v tom, že i absolutně běžné užitkové věci povýšil na úroveň sochy a volného umění.
Vezmi si za příklad třeba naprosto obyčejnou vázu na stůl. U něj to v žádném případě není jen praktická nádoba na vodu a kytky, je to spíše sebevědomá socha, která tu danou místnost prostě okamžitě ovládne, a to i když v ní zrovna nic nekvete. Dalším naprosto skvělým příkladem jsou jeho navrhované židle – některé vypadají, že by tě spíš chtěly agresivně sežrat nebo tě rovnou shodit na zem, než abys na nich pohodlně seděl. Ale jakmile to zkusíš a opravdu si sedneš, zjistíš, že ergonomie a lidské tělo tam hrají naprosto obrovskou roli a vše je pečlivě spočítané.
| Název a druh díla | Použitý materiál a technika | Kde to dnes běžně najdeš |
|---|---|---|
| Legendární váza Nefertiti | Tradičně foukané hutní barevné sklo | Soukromé prestižní sbírky, galerie |
| Kolekce pro prostory Pražského hradu | Foukané sklo, leštěná mosaz, ohýbané dřevo | Přímo v interiérech Pražského hradu |
| Ikonické židle a křesla pro italskou Driade | Ohýbaný kovový profil, ratan, luxusní kůže | Významná designová muzea po celé Evropě |
Když se na jeho tvorbu podíváš o něco blíže a začneš hledat vzorce, zjistíš, že jeho přístup stál na několika hodně pevných základech. Tady máš hlavní body, podle kterých i ty bezpečně poznáš, že jde skutečně o jeho originální kousek:
- Naprostá asymetrie a živočišnost: Úplně zapomeň na rovné, nalinkované linie a nudnou matematickou dokonalost. Jeho věci často vypadají, že se každou chvíli někam roztečou, zvednou nebo se samy od sebe pohnou.
- Divoká a nečekaná barevnost: Žádná šeď, béžová a nuda. Cukrově růžová, sytě kobaltová modrá, smaragdově zelená – barvy, které podle starých pravidel na první pohled nejdou dohromady, u něj tvoří absolutně dokonalou, pulzující harmonii.
- Extrémní mixování materiálů: Spojení velmi jemného, křehkého foukaného skla s hrubým, studeným kovem nebo surovým dřevem byl jeho absolutní majstrštyk, který pak roky kopírovaly desítky dalších tvůrců po celém světě, většinou bez většího úspěchu.
Prostě to vůbec nebyl jen obyčejný designér, byl to geniální vizionář, který nenechal snad nikoho chladným, ať už ho milovali, nebo nesnášeli.
Původ a velmi složité životní začátky
Jeho ostrý start do života nebyl opravdu vůbec jednoduchý ani samozřejmý. Narodil se v Praze a bohužel hodně brzy přišel o oba rodiče. Místo toho, aby ho tahle tragédie srazila na kolena a zlomila, našel si únikovou cestu přímo k umění a poctivému řemeslu. Hele, ten chlap se prostě v patnácti letech ocitl jako sirotek a jeho hlavním poručníkem a vzorem se rázem stal slavný sklářský výtvarník René Roubíček. Tady to asi všechno opravdu začalo a zakotvilo. Viděl poprvé to extrémně horké sklo, hučící pece, tu neuvěřitelnou lidskou dřinu a čirou magii, když z tekuté svítící hmoty vznikne během minut něco tak hrozně křehkého, ale přitom trvalého. Ale pak nečekaně přišel rok 1968, ruské okupantské tanky v ulicích Prahy, a on, stejně jako ohromná spousta dalších talentů, narychlo sbalil kufry a zmizel raději do Německa. Tam začal pilně studovat architekturu a k tomu filozofii. Jo, vážně filozofii! A věř mi, že to na jeho finální práci jde fakt strašně moc vidět, protože každá jeho skleněná váza nebo i velká navržená budova má svou hlubokou a jasnou myšlenku.
Postupný vývoj jeho unikátního vizuálního stylu
Po štacích v Německu se nakonec přesunul ještě dál, do Nizozemska, konkrétně přímo do Amsterdamu, kde si úspěšně založil naprosto vlastní kreativní studio. Přesně tam se jeho nezaměnitelný styl poprvé opravdu naplno vybarvil. Zatímco absolutně všichni kolem na Západě tehdy tvrdě razili studený funkcionalismus a strohé, úsporné linie, on s úsměvem přišel s obrovskými, neuvěřitelně zakroucenými a bohatě zdobenými věcmi. Nizozemci to ze začátku nechápali, ale pak to začali absolutně milovat, protože to bylo něco úplně nového a jiného. Začal masivně spolupracovat s velkými italskými značkami jako Driade a stal se de facto přes noc celosvětově obletovanou hvězdou. Když pak dlouho po revoluci, v těch svobodných devadesátkách, prezident Václav Havel hledal někoho, kdo by konečně pořádně provětral zatuchlé, komunistické a depresivní chodby Pražského hradu, sáhl zcela logicky právě po něm. Tenhle klíčový moment znamenal absolutně obrovský zlom, kdy se z mezinárodně uznávaného, ale u nás méně známého tvůrce, stal najednou národním hrdinou architektury a designu.
Silný odkaz a jeho mocný vliv v roce 2026
Když se podíváme na současnost, dnes, přímo v roce 2026, je jeho jméno stále obrovský a rezonující pojem. A to nejenom v napjatých aukčních síních, kde se jeho originály z osmdesátých a devadesátých let prodávají za opravdu slušné, astronomické částky, ale hlavně dole v terénu, mezi mladými a začínajícími designéry. Stále častěji zjišťuju, že spousta nadšených studentů umění se masivně vrací právě k jeho silné myšlence, že věci kolem nás prostě nemají být jen extrémně “smart”, nudně funkční a chladně “minimal”. Mladí chtějí zpátky syrové emoce, výraz a hřejivý lidský dotek, což on uměl prodat na absolutní jedničku. Jeho kdysi realizované ateliéry i architektonické realizace stále skvěle a bez problémů fungují jako krásný a hlavně živý důkaz toho, že jeden vážně dobrý, i když trochu šílený nápad a obrovská odvaha dělat věci jinak, nakonec bezpečně překonají čas i všechny módní trendy.
Největší tajemství hutní sklářské alchymie
Pojďme se bavit aspoň malou chvíli čistě o tom surovém řemesle, protože bez té šílené a vydřené technické zručnosti by žádné z těch jeho bláznivých a organických návrhů nikdy nespatřily denní světlo. Sklářství zkrátka vůbec není jen o tom, že stojíš a foukáš vzduch do dlouhé kovové trubky. Je to v jádru tvrdá věda, náročná chemie a složitá fyzika převedená do denní praxe. Skláři, se kterými celé roky intenzivně spolupracoval, museli dennodenně posouvat samotné technické hranice toho, co ten tekutý materiál vůbec fyzicky vydrží. Představ si klasickou sklářskou pec rozpálenou zhruba na drsných 1200 stupňů Celsia. Sklo v tu žhavou chvíli nejvíce ze všeho připomíná hustý, svítící a neskutečně horký med. A teď přichází to naprosto zásadní: on měl strašně rád a doslova vyžadoval kombinování hned několika barev přímo za horka, v tekutém stavu, čemuž se odborně říká přejímání skla. Jenže pozor, každá specifická barva má v sobě naprosto jiné chemické složení prvků, a tím pádem vykazuje i jinou rychlost chladnutí a teplotní roztažnost. Když to u pece spojíš i jen trochu špatně, tak jakmile to začne na stole chladnout, celé dílo ti s obrovskou ranou praskne před očima. Mistři museli naprosto přesně na gramy a sekundy vědět, kolik oxidu kobaltu přidat pro tu hlubokou modrou a kolik kapek zlata pro tu slavnou, sytou rubínově červenou.
Neuvěřitelné mistrovství na samé hraně možného
Jeho divoké papírové návrhy velmi často obsahovaly takové ty hodně divoké a ostré výstupky, trny a kroutící se ucha. Technicky vzato je to u pece naprosto hrozně těžké vyrobit, protože po celou dobu práce prostě musíš udržet to hlavní tělo vázy symetrické a nezhroucené, zatímco na něj rychle z boku lepíš kusy dalšího žhavého, těžkého skla, které to celé můžou svou vahou okamžitě nemilosrdně zdeformovat. To zkrátka vyžaduje neskutečně pevnou ruku a dekády zkušeností mistra. A teď trocha zajímavé vědy pro ty z vás, co to zajímá ještě o něco víc do hloubky:
- Přesný index lomu světla: Díky občasným speciálním příměsím vzácných zemin mělo jeho hutní sklo natolik specifický index lomu, že i na úplně běžném, slabém denním světle působilo, jako by jasně zářilo kdesi hluboko zevnitř.
- Hrozba teplotních šoků: Vytvořit takhle nesmírně složitý a vrstvený tvar nutně znamenalo ohřívat různé spojené části různě rychle, což na konci vyžadovalo naprosto precizní kontrolu teplotních zón v takzvané chladicí peci. Mimochodem, to bezpečné chlazení a temperování trvá u velkých kusů i několik dní.
- Základní fyzika tekutin: Roztavené sklo se vlastně v prostoru pořád chová jako velmi viskózní kapalina. Jeho nečekané tvary tak přesně a navěky kopírují tenhle přirozený a nezastavitelný tok zlomky sekundy dříve, než celá ta žhavá hmota nadobro ztuhne a zkrystalizuje.
- Magické oxidy kovů: Ty neskutečné barvy v žádném případě nevznikají nějakým nátěrem štětcem na konci procesu, ale hlubokou vazbou iontů přechodových kovů uvnitř samotné křemičité mřížky materiálu. Třeba oxid mědi udělá v peci krásnou a hlubokou zeleň, ale když tam ve správný čas přidáš cín, je z toho najednou mléčná a zcela neprůhledná bílá.
Tvůj akční 7denní plán: Jak nasát jeho jedinečnou atmosféru
Fakt tě tenhle ohromně kreativní svět zaujal a chceš ho teď zažít na vlastní kůži a pořádně zblízka? Připravil jsem pro tebe fakt brutálně nabitý, praktický sedmidenní plán, jak nejlépe nasát tu správnou neobarokní atmosféru. Zde vážně nejde jen o pasivní koukání se do vitrín, ale o celkový pohlcující zážitek z vrcholného světového designu.
Den 1: Detektivní výprava na Pražský hrad
Hned na začátek vyraz a začni přesně tam, kde u nás historicky zanechal tu největší, nejodvážnější a veřejně nejvíce viditelnou stopu. Vezmi si opravdu dobré boty, prohledej a projdi dostupné hradní interiéry, pozorně sleduj vstupy do kanceláří a koukej cíleně po zdánlivě nepodstatných detailech. Luxusní lustry, křesla, židle, a dokonce i ty zvláštní kliky u masivních dveří – obrovská spousta věcí tam je přesně z jeho divoké dílny. Budeš doslova koukat s otevřenou pusou, jak neuvěřitelně drze se dokázal popasovat s tak obrovsky historickým, chráněným prostorem, a přitom tam vnést svůj nezaměnitelný autorský rukopis, aniž by to cokoliv urazilo.
Den 2: Návštěva specializované galerie a muzea skla
Druhý den doporučuju vyrazit do některého z těch předních a dobře zásobených designových muzeí. Ať už si vybereš třeba sbírky v Praze, nebo přímo meccu sklářů v Novém Boru, všude najdeš naprosto úžasné a kompletní sbírky. Tam si konečně úplně zblízka a v klidu prohlédneš ty jeho nejlegendárnější a nejsložitější vázy. Doporučuji detailně si fotit ty textury, ostré trny a plynulé barevné přechody nasvícené galerijním světlem.
Den 3: Kavárenský relax a studie odborné literatury
Dneska je čas trochu zpomalit. Vem si nějakou fakt dobrou a tlustou knížku nebo kvalitní monografii o postmoderní architektuře, zapadni hluboko do své oblíbené útulné kavárny, dej si něco dobrého a trochu si s kávou počti. Velmi brzy zjistíš, že jeho opulentní styl neznikl ve vakuu, ale organicky zapadal do širšího celosvětového hnutí, které se tehdy aktivně bránilo diktátu strohé a nudné moderny. Zkus z těch textů pochopit ten správný filozofický kontext té podivné doby plné zvratů.
Den 4: Výlet k jeho reálné architektuře
Pokud máš letos možnost cestovat, ideálně se rovnou podívej na nějakou větší veřejnou stavbu, kterou od základu navrhl. Jestli teď hned nemůžeš sednout na letadlo do Nizozemska a navštívit jeho fantastické muzeum moderního umění v Den Boschi, zkus najít alespoň menší fyzické realizace u nás v Česku. Například krásný skleněný pavilon na severu, nebo si klidně alespoň důkladně projdi 3D virtuální prohlídky na velkém monitoru.
Den 5: Kreslení a tvůj vlastní pokus o tvorbu
Tohle tě podle mě bude obrovsky bavit. Vezmi si čistý papír, ostrou tužku a prostě zkus od ruky navrhnout nějakou šílenou vázu čistě v jeho stylu. Dej jí masivní asymetrii, přidej divoké, kroutící se úchyty a hraj si klidně i s pastelkami a barvami. Zaručuju ti, že velmi rychle na vlastní kůži zjistíš, že udělat “šílený” a přebujelý design tak, aby nakonec působil vyváženě, harmonicky a esteticky nerozpadle, je prostě zatraceně obrovsky těžké a vyžaduje to talent.
Den 6: Hlasitá exkurze do rozpálené sklárny
Tohle je pro pochopení věci naprostá a nekompromisní nutnost. Zkus si předem domluvit exkurzi nebo prohlídku s průvodcem v nějaké té tradiční a stále fungující sklárně na severu Čech. Postav se vevnitř co možná nejblíž k rozpálené peci (jasně, s obrovským respektem k mistrům i k bezpečnosti) a jen mlčky sleduj tu neuvěřitelnou tělesnou souhru mistrů sklářů. Uslyšíš hluk hořáků, ucítíš ten neskutečný a sálavý žár a do hloubky pochopíš, o jak fyzicky a psychicky náročné řemeslo se ve skutečnosti jedná.
Den 7: Adrenalinový lov tvého originálního kousku
Tvůj poslední den věnuj troše napětí. Otevři si večer specializované aukční portály nebo přes den naživo vyraz do vyhlášeného starožitnictví či zavedené galerie s designem. Vůbec ti tu teď neříkám, že musíš hned na stůl vysolit padesát tisíc a víc za obrovský unikátní originál, ale zkus si prostě ten napínavý proces hledání a smlouvání. Možná náhodou narazíš na nějakou krásnou starší menší kolekci skleniček, nebo si domů spokojeně odneseš alespoň krásný rámovaný originální plakát z jeho výstavy jako trvalou připomínku této cesty.
Pravda vs. výmysly: Mýty, které je čas definitivně zbořit
Je naprosto jasné, že kolem takhle obrovsky výrazné osobnosti vždycky v průběhu dekád koluje obrovská spousta hrozných nesmyslů, mýtů a nepravdivých drbů. Pojďme si hned teď pár z nich vyjasnit hezky na rovinu.
Mýtus: Celý život dělal a navrhoval výhradně a jenom práce se sklem.
Realita: To je opravdu naprostý omyl a neznalost. Přestože ho hutní sklo pochopitelně celosvětově proslavilo vůbec nejvíce, byl to primárně vysokoškolsky vzdělaný architekt. Tvořil a realizoval obrovské domy, navrhoval složité firemní interiéry, tvořil masivní příbory z kovu, vymýšlel robustní dřevěný a kovový nábytek a dokonce realizoval i rozsáhlé divadelní scénografie pro přední evropské scény.
Mýtus: Jeho věci jsou sice vizuálně hezké a zajímavé do vitríny, ale v reálném životě se s nimi absolutně nedá bezpečně manipulovat ani je používat.
Realita: I když to tak opravdu na první ostrý pohled občas vypadá, lidská ergonomie pro něj na pozadí představovala vždycky ten nejzásadnější a nejdůležitější parametr. Ty šíleně zakroucené, kovové a pichlavě vypadající židličky jsou po usednutí překvapivě měkké a pohodlné. Z jeho křivých a zprohýbaných skleniček se pije mnohdy mnohem lépe než z běžných standardních rovných tvarů z Ikey, protože ty jeho dokonale respektují přirozený úchop dlaně.
Mýtus: Tvořil a prodával zásadně a výhradně jenom pro snoby, prezidenty a úzkou vrstvu extrémně bohatých elitářů.
Realita: Samozřejmě občas s chutí dělal drahé a unikátní solitéry pro náročné světové sběratele. Nicméně během let navrhl a dodal na trh i několik velmi zajímavých sériových kolekcí a cenově dostupných limitovaných edic, které si běžně koupila a užívala široká veřejnost, a to hlavně přes různé velkoobchodní designové sítě tehdy v zahraničí.
Bleskové odpovědi na otázky, co tě možná napadly
Kdo to vlastně doopravdy, stručně řečeno, byl?
Byl to naprosto legendární, světově respektovaný a uznávaný český architekt, obrovský vizionář a tvůrce, který svým zcela nezaměnitelným a křiklavým neobarokním stylem po právu dobyl tehdejší uzavřený svět prestižního designu.
Kde všude na světě se dají dnes jeho konkrétní výtvory koupit?
Pokud máš zájem, můžeš bez problému zkusit specializované a prověřené aukce umění, vybrané větší galerie moderního a užitého umění, nebo se přímo poptat ve zavedených obchodech s dražším značkovým vintage nábytkem a doplňky z konce dvacátého století.
Co přesně v kontextu designu znamená termín neobaroko v jeho vlastním podání?
Jde především o vtipné a velmi cílené oživování masivně bohatých, komplikovaně zdobených a silně emocionálních forem vycházejících ze starého baroka. Rozdíl je, že se to dělá za přísného použití moderních technologií, současných materiálů, křiklavých barev a úmyslně bláznivých asymetrických tvarů.
Proč si pro velkou proměnu hradu vybral prezident Havel zrovna jeho osobu?
Václav Havel měl silnou vizi. Chtěl za každou cenu radikálně narušit ten děsivě strohý, upjatě oficiální a nevlídně studený ráz staré komunistické totalitní úpravy Pražského Hradu. Chtěl do těch chodeb okamžitě vnést závan svobody, lidskost, teplo, vtip a absolutní uměleckou otevřenost. To byla do posledního detailu přesně hlavní doména práce tohoto nespoutaného tvůrce.
Dělal ten chlap vůbec i nějaké jiné specifické materiály než jen obligátní sklo a dřevo?
Jasně, naprosto běžně a velmi rád. Pravidelně a inovativně pracoval s drahou kůží, přírodním ratanem, těžkou nerezovou ocelí, patinovaným bronzem i leštěnou mosazí. Měl takové heslo, že čím větší a absurdnější vizuální kontrast mezi těmi povrchy dokázal vytvořit, tím ohromně víc ho ten konkrétní proces bavil.
Jak v reálu jako naprostý laik bezpečně poznám starý originál od novodobé laciné levné kopie?
Drtivá většina jeho autorizovaných věcí a návrhů je zespodu nebo ze strany jasně puncována, označena certifikovanou nálepkou značky nebo je na nich jeho jméno přímo ručně a nesmazatelně signováno. Asijské a jiné levné kopie navíc většinou naprosto nedokážou technologicky napodobit ty velmi jemné, plynulé přechody barev ve skle a tu absolutně zvládnutou celkovou harmonickou vyváženost náročných prostorových proporcí, takže působí lacině a křivě.
Má z pohledu financí opravdu vůbec smysl do jeho poměrně drahé tvorby dlouhodobě investovat peníze?
Určitě, jednoznačně ano. Tržní a historická hodnota jeho neporušených děl na světovém i lokálním uměleckém trhu kontinuálně a velmi stabilně roste každý rok, a to obzvlášť u těch velmi brzkých kousků pocházejících z ranějšího, temnějšího období v Holandsku nebo u velmi přísně kusově omezených, signovaných limitovaných edicí, které se dělaly výhradně pro ten Hrad.
To hlavní na samotný závěr, ať to máme komplet
Hele, fakt pevně doufám a osobně si myslím, že teď už je ti nad slunce stoprocentně jasné, že to vážně nebyl jen nějaký tuctový, obyčejný nábytkář nebo kreslič. Byl to jedinečný a nezastavitelný člověk, co dokázal hladce spojit naprosto logicky nespojitelné a dát doslova fungující, hřejivou duši i těm nejvíc obyčejným věcem z běžného, každodenního šedivého života. Jestli se o něm a jeho odkazu toužíš dozvědět ještě něco dalšího víc nebo máš reálně chuť prostě vyrazit a vidět ty jeho úchvatné a šílené pecky úplně naživo vlastníma očima, tak udělej jedno: Hned teď se přidej do různých zajímavých internetových diskuzních skupin a fór pro zanícené sběratele užitého umění, proklikej si jejich příspěvky, načerpej inspiraci, ptej se na rady a hlavně hledej termíny, kdy se otevírá další nejbližší lokální výstava věnovaná jeho práci. Tak dlouho neseď doma, jdi od toho monitoru ven, zkus v okolních galeriích bedlivě najít nějaké ty jeho bláznivě krásné skleněné i ne-skleněné kousky, sáhni si na ně a na maximum zažij tu jedinečnou atmosféru! Tak na co sakra čekáš, běž objevovat to pravé kouzlo dobrého designu ven z domu!